Jak dobře se známe? — čili Know Your Customer
V rámci boje proti praní špinavých peněz a potírání financování terorismu a finanční kriminality mají poskytovatelé finančních služeb povinnost prověřovat své zákazníky. Tento proces se nazývá KYC neboli Poznej svého zákazníka. To je běžný požadavek pro každého poskytovatele finančních služeb a zákazníci si na tento druh ochrany u starých a centralizovaných financí zvykli. Kryptoměnový průmysl však implementuje postupy KYC pro zvýšení důvěry a správné řízení rizik. Otázkou však zůstává, zda přísné autentizační postupy nenarazí na anonymitu a myšlenku decentralizace?
Poskytovatelé služeb obvykle shromažďují údaje o zákaznících v době registrace, než provedou své obchody. S neúplnými údaji některé platformy poskytují účet, ale omezují obchodování, dokud nebude dokončen KYC. Nejprve se ověřuje totožnost klienta, datum narození a daňové bydliště. Poté proběhne křížová kontrola. Běžnou praxí je také požádat zákazníka o zaslání selfie a ukázky rukopisu. Někdy poskytovatelé finančních služeb potřebují v pravidelných intervalech znovu ověřovat. Zákony KYC se mohou v jednotlivých zemích lišit.
Díky pseudonymní povaze kryptoměn je extrémně snadné najít mezeru pro daňové úniky nebo praní špinavých peněz. Existují tři důvody, proč je KYC v kryptoprůmyslu zásadní: Za prvé, blockchainové transakce jsou nevratné. Decentralizace znamená, že neexistuje žádný správce, který by zajistil správné provádění transakcí. Jakmile tedy byla transakce provedena, nelze ji vrátit zpět. Za druhé, k založení kryptoměnové peněženky nepotřebujete žádné osobní údaje. Nemůžete si tedy být jisti, komu peníze posíláte. Za třetí, v mnoha zemích nejsou kryptoměny nijak regulovány. Jedna věc je jistá, zavedení KYC výrazně zlepšuje finanční zabezpečení a pomáhá v boji proti kriminalitě. Zabraňuje také krádeži identity. Zvyšuje důvěru a buduje lepší pověst celého odvětví. Je zajímavé, že noví individuální a institucionální investoři očekávají, že trh bude regulován. Ti první nejsou na webu připoutáni ke své anonymitě, ale na regulaci jsou zvyklí. Ti druzí si kladou otázku, zda je umístění finančních prostředků na neregulovaném trhu dobrým krokem.
Není to v rozporu s myšlenkou decentralizace a osvobození od zprostředkovatelů? Kryptoměny jsou však víc než jen obcházení zprostředkovatelů v obchodování s aktivy. Každá kryptoměna má svou užitečnost a svůj původ. Na druhou stranu by se regulátoři měli otevřít novým technickým možnostem a probudit chuť rozšiřovat své znalosti v oblasti blockchainu. V tradičním bankovnictví je docela přijatelné, aby věřitel zkontroloval kreditní stav zákazníka, jeho politický postoj nebo čistou úvěrovou historii. Poskytovatel investičních služeb může rovněž vyžadovat akreditaci k ověření statusu investora.
V této situaci nelze opomenout argumenty proti použití KYC.
Začněme nesrovnalostmi, které vyplývají z rozdílných standardů elektronické výměny dat a jejich výkladu. To vede k nesrovnalostem a zvýšeným nákladům. Odvětví kryptoměn je ambiciózní a existují nápady, jak jej zkombinovat s tradičním finančním systémem, což přiláká institucionální investory. Kontrola KYC u každého poskytovatele finančních služeb bude vždy zahrnovat dodatečné náklady, které ponese klient Další překážkou při zavádění postupů KYC jsou příslušné dokumenty. Některé dokumenty neobsahují údaje, které jsou nezbytné k ověření zákonnosti zákaznických údajů. Nebo zákazníci nemají požadované dokumenty, takže zákazníci mají omezený přístup k finančním službám. Zůstává otázka bezpečnosti dat uložených na samotné platformě. Nedostatek adekvátní ochrany proti hackerům činí citlivá data zanechaná zákazníky na platformě nebezpečnými.
Kryptoměnový průmysl neustále pracuje na tom nejlepším řešení pro ověřování zákaznických dat. Mezi nápady na soukromější provádění KYC jsou: digitální podpis, protokol s nulovými znalostmi pro autentizaci ověřovacích procesů bez podpisů a dokumentů a dokonce i on-chain program Quadrata zajišťující pseudonymitu v řetězci. Stručně řečeno, kryptoprůmysl se mění a přizpůsobuje se předpisům. V takové situaci by stálo za to, aby se tradiční metody zlepšily a regulační orgány byly připraveny rozšiřovat znalosti a přijímat nové technologie.
